Vítejte na kavalířích stránkách chovatelské stanice Černý turmalín.

Kavalíři jako plemeno mi učarovali před mnoha lety, naše chovatelská stanice byla registrována až v červnu 2012.

Vybírali jsme z mnoha názvů, čekali na výsledek...až z Belgie přišel FCI schválený náš čtvrtý možný název. Černý turmalín patří mezi léčivé drahé kameny. Turmalín může bez obav používat kdokoliv, neboť tento kámen nemá nikdy nepříznivý účinek a vždy působí ve prospěch svého nositele. Chrání před špatnými vlivy, neutralizuje patogenní zóny. Chrání před zlobou, závistí a nedůvěrou okolí i nositele samotného. 

Zkrátka v mnohém mi soužití s kavalíry přiomíná léčivé účinky tohoto drahokamu, navíc naše kavalírka je barvy black and tan, tudíž převládající barva je černá.

 

Informace o nás

Jak to všechno začalo? Už jako malá holka jsem milovala zvířátka a přes křečky, rybičky a koně jsem se dopracovala k vlastnictví psa až ve svých třiceti letech. Dnes mohu zodpovědně říci, že nákup to byl zbrklý a nerozumný, nikdo není dokonalý, že? :-) Rozhodoval vzhled a cena, a tak u nás našlo domov odrostlé štěně malého bílého knírače bez PP. Brzy jsem přišla na to, že knírač není moje krevní skupina, ale co naplat, zvykli jsme si na sebe a nakonec spolu prožili kus života. V necelém roce začal Max se starší dcerou chodit na cvičák a běhat agility. Výcvik poslušnosti mu prospěl, ale agility ho nebavilo (narozdíl od dcery).

Tak logicky po nějaké době přibyl do rodiny kavalír agiliťák (Cedrik-viz naši mazlíčci). Dcera chtěla psa na agility a já už žádné jiné plemeno, než kavalíra. Už si ani nevzpomínám, kdo mě k přesvědčení, že kavalíři jsou nejúžasnější psi na světě, přivedl. A měli jsme doma svého prvního kavalíra. Hledali jsme živé štěně, které by mělo předpoklady pro sport, proto nám vůbec nevadilo, že neměl předpoklady pro uchovnění. Malé rezavé nic, co se vešlo do dlaní se okamžitě vetřelo do srdcí nás všech, zůstane v našich srdcích napořád. Cedrik mě utvrdil v tom, že kavalír je plemeno jak šité na míru pro mě.

Svého prvního kavalíra s předpoklady pro chov jsem si ale díky své finanční a životní situaci dlouho nemohla dovolit a taky bych to nemohla udělat Maxovi. Přesto, že to byl knírač a ne kavalír, věrně mě doprovázel na mé cestě životem a čím byl starší, tím víc mu vadila přítomnost jakýchkoli mláďat. Nikdy by nikomu neublížil, ale věděla jsem, že by se mu nelíbilo, kdyby naši domácnost začalo okupovat štěně. O to rychleji jsem se rozhodla chovat kavalíry, jen co mě Max opustil. Během pár dní jsem měla (samozřejmě s pomocí své zvířenu milující dcery a současného partnera) vybráno štěně - fenku barvy black and tan a během pár měsíců za sebou svou první výstavu a založenou chovatelskou stanici. A protože Ebbinka byla na výstavách úspěšná a líbila se i bonitační komisi, začala historie naší chovatelské stanice. Přibyla nám další fenka Hanička, odchovali jsme svá první štěňátka, máme další fenku, výstavě úspěšnou Bailey.............